Denní blog

Míra intimity mě děsí

post
Od Eliška Vyhnánková, 20.7.2017 pro Denní blog
Rozhovory Eliška Vyhnánková: Míra intimity mě děsí

Rozhovor pro Lidové noviny (15. července 2017, str.29)

Eliška Vyhnánková byla jedním z prvních odborníků u nás, kteří se začali věnovat profesionálně Facebooku. Na sociálních sítích se podle ní chceme bavit a ukázat, co všechno děláme a máme. „Naše ego má pocit, že náš život je důležitý, a Facebook nám dává možnost ho prezentovat,“ říká. Ještě zajímavější ale může být to, co nevidíme.

Eliška patří k našim vyhledávaným expertům na sociální sítě, věnuje se jim přes deset let a její nadšení dosud nevyprchalo, spíše naopak. A i když si k rozhovoru sedáme pozdě odpoledne po horkém letním dni, pořád má dost energie na to, aby mi s vervou sobě vlastní popisovala jak ty lepší, tak ty horší stránky Facebooku a našeho chování na něm.

Byla jste jedním z prvních odborníků, kteří se začali Facebooku věnovat profesionálně. Tolik vás zaujal, nebo jste tušila, jakou sílu bude jednou mít?

Nebyl v tom vůbec žádný záměr, prostě mě to bavilo. Už od dob diskusních fór typu Okoun jsem ráda sledovala, co tam lidé dávají, jak se tam chovají… Takže když přišel Facebook a další sociální sítě, s nadšením jsem je používala a hrabala se v nich jako normální uživatel. Pak jsem o nich zcela přirozeně začala psát a vyvinulo se to tak, jak je to dnes. Ale vůbec jsem nic neplánovala a rozhodně jsem nečekala, že mě to bude živit…

Co konkrétně vás na sociálních sítích tak nadchlo?

Myslím si, že mě baví jako každého normálního uživatele, který na nich tráví spoustu času a klábosí tam s přáteli. Mě na tom ale asi nejvíc zajímá psychologická a sociologická stránka věci, třeba jak tam lidé fungují a proč tam dávají takové hlouposti. (smích) Nebo proč se nechávají nachytat na nesmírně jednoduché marketingové koncepty a jak se tam chovají z hlediska bezpečnosti.

Myslíte, že se na Facebooku jako uživatelé chováme, jak to říct, hloupěji než normálně?

Chováme se poplatně té platformě. Třeba na Twitteru mají uživatelé – i když také ne všichni – tendenci chovat se inteligentněji. Ale jinak si myslím, že to prostě a jednoduše ukazuje, jací jsme. Máme o sobě a svém okolí velmi zkreslené představy. Neumíme být sebekritičtí v tom, co na sociální sítě dáváme. A je úplně jedno, čím se v profesním životě zabýváme. Ve výsledku i generální ředitel nadnárodní firmy možná kouká u snídaně na videa s koťátky. Na Facebooku se chceme hlavně bavit a ukázat, co všechno děláme a co všechno máme. Naše ego má pocit, že náš život je důležitý, a Facebook nám dává úžasnou platformu, na které ho můžeme veřejně prezentovat.

Podle všeho toho o nás Facebook ví opravdu hodně.

To ano. V roce 2008 polský student psychologie Michał Kosiński vytvořil v Cambridgi se svým kolegou aplikaci myPersonality, která pomohla porovnat osobnostní profily uživatelů a jejich chování na Facebooku. Údajně už ze sedmdesáti lajků stránek, tedy z informace, na jakých stránkách jste fanoušky, bylo s velkou pravděpodobností možné určit vaši barvu pleti, sexuální orientaci či politickou příslušnost. Nechtějte vědět, co všechno jde odvodit třeba z tří set lajků.

Jak nebezpečné to je?

Tahle otázka se řešila především po posledních amerických volbách, protože společnost Cambridge Analytica tvrdila, že díky použití tohoto konceptu zvítězil Donald Trump. Jednoduše vytušila rasisty nebo třeba lidi, kteří se bojí terorismu, a podle toho na ně masivně cílila reklamu.

Myslíte, že výsledky tím byly skutečně ovlivněny?

Nedá se to ověřit, takže těžko říct. Možná to bylo jen o tom, že po bitvě je každý generál. Mnoho odborníků znevažuje jejich slova a říkají, že si nemyslí, že by Facebook měl takovou váhu a sílu. Na druhou stranu toho o nás ví zkrátka strašně moc a to je velmi zneužitelné. Nedávno jsem to řešila i s kamarádkou, která školila na naší Social Media Akademii a ukazovala tam soubor základních informací, které o nás Facebook shromažďuje. Jsou jich miliony: kudy chodíme, jaký model mobilu máme, informace o naší platební kartě, jak velký máme byt nebo jak staré máme auto a jakou značku.

K čemu je Facebooku dobré vědět, jak velký mám byt?

Každá data se budou někdy hodit! Marketing je nejméně užitečná věda nebo práce, která na světě existuje. Marketing by nebyl, kdyby nebyl přebytek. Dostáváme se dokonce do fáze, kdy už nestačí jen marketing. Produktů a služeb je tolik, že firma, která nezjišťuje data o svých uživatelích a zákaznících nebo s těmi daty není schopná pracovat, bude mít velmi těžkou budoucnost. Facebook má navíc velkou výhodu v tom, že mu data dáváme zcela dobrovolně a ve velkém, protože na něm denně trávíme hodiny – a dáváme tam velmi intimní věci. Údaje o tom, kam chodíme nebo co děláme, jsou přesné.

Usmíváte se, ale není to trochu děsivé?

Je! (smích) Ale na druhou stranu neexistuje moc velkých firem, které to nedělají. Sledují nás prohlížeče i platební karty… A kdo nemá žádnou zákaznickou kartičku? Je to v podstatě to samé. Je to strašidelné, ale cílení bude díky technologiím čím dal tím chytřejší. Svým způsobem se dostáváme do dějů sci-fi knih, které čteme. Zatím se to ale nezneužívá. Ve chvíli, kdy by se zjistilo, že jsou naše data zneužívána, by z toho byl takový průšvih, že by se z toho Facebook dost těžko vzpamatovával.

Dalším velkým tématem dneška jsou kolující falešné zprávy.

To je pravda. Jedná se o stránky, které fungují na principu prokliků a peněz za reklamu. A že jsou to opravdu velké peníze! Je jim úplně jedno, co provádí z hlediska etiky. Sdělení je samozřejmě takové, aby kliklo co nejvíce lidí. Teď se ještě vrátím ke zmíněným americkým volbám. Těsně před nimi na Facebooku proběhl článek, že policista, který zveřejnil e-maily Hillary Clintonové, za záhadných okolností zemřel. A díky sdílení to vidí třeba deset milionů lidí. Když potom vyjde najevo informace, že to není pravda, už se to šíří pouze mezi tisíci či desetitisíci. Protože to už není tak vzrušující a zajímavé.

Jak se tomu bránit?

Musíme se s tím ohromným množstvím informací, které k nám denně přicházejí, naučit pracovat. A také mít kritické myšlení a naučit se filtrovat informace. To ale 90 procent uživatelů Facebooku nedělá. Problém je i v tom, že jakmile člověk vidí článek, který podporuje jeho názor, automaticky mu věří. A navíc ho i sdílí, aby všem svým přátelům ukázal, že má pravdu… Základem vždycky musí být ověřit si informaci z více zdrojů.

Kolik času na Facebooku denně trávíte?

Moc ne, protože pořád pracuju! Potřebovala bych více, jsem kovářova kobyla. Když přijdu domů úplně vyřízená po celém dni, vyřeším jen nejnutnější e-maily a administrativu. Takže odpověď je méně času, než bych potřebovala, a asi i méně než běžný uživatel. Chybí mi to a vážně uvažuji o tom, že si vyčlením jeden den jen na vzdělávání, protože Facebook se pořád mění pod rukama. Doslova každý den je na něm něco nového, další funkce, drobné změny v ovládání či designu a podobně.

Co bychom na něm nikdy neměli dělat?

Nemyslet si automaticky, že všechny zajímá to, co jim chci právě teď sdělit. A rozhodně nepodceňovat zabezpečení a přemýšlet nad tím, co na Facebook dávám. Neměli bychom tam dávat soukromé a intimní věci. Neměli bychom předpokládat, že to, co někomu pošlu soukromě, se nikde neobjeví. Je to tak jednoduché, stačí udělat printscreen. Moje kolegyně Michelle Losekoot má super pomůcku: zkuste si představit, že to, co píšete na sociální síť, zítra vyjde na titulní stránce celostátního deníku a přečte si to vaše maminka. Pokud vám tahle představa není moc příjemná, měli byste přemýšlet o tom, že to na Facebooku být nemá.

Je něco, co je pro nás Čechy typické?

Jsme mnohem zbrklejší v klikání na reklamu než třeba Slováci. Je to hrozně zvláštní a je těžké porovnávat to globálně, ale o Češích a Slovácích to víme. Slovák je často i dvakrát tak drahý, je totiž mnohem rozvážnější v tom, zda klikne nebo se stane fanouškem. Tím, jak přemýšlí, reklamu zdražuje!

Čím vás přítel na Facebooku spolehlivě naštve?

Názory, které jsou odlišné od těch mých! (smích) A taky barevným pozadím textových příspěvků. Jinak asi ničím, jsem docela splachovací. Spíše mám vždy potřebu to zkoumat z vědeckého hlediska, tak trochu si z přátel občas dělám pokusné myši. Ale opravdu mě děsí míra intimních informací, které lidé sdílejí.

Třeba že jedou na dovolenou?

To je výborný případ a fenomén. Všude se objevuje informace, že když zveřejním, že odjíždím na dovolenou, vystavuji se velkému riziku toho, že mi někdo vykrade byt. Je to totální nesmysl. Zrovna nedávno jsem to řešila s člověkem, který se zabývá problematikou otevírání zámků a jako fanoušek se v zámcích hrabe. Byl u vás někdy zámečník?

No jistě, minule otevřel zabouchnuté bezpečnostní dveře kusem papíru!

Přesně! No a zkušený zloděj si počká, až půjdete nakupovat vedle do obchodu a za pět minut byt kompletně vybílí. To znamená, že oni nemusí čekat a sledovat sociální sítě, jestli jste na dovolené. Samozřejmě by bylo fajn nedávat před dovolenou fotku nové televize a obrazu od Picassa v obýváku, ale u normálního člověka s normálním bytem je riziko, že vás někdo vykrade na základě facebookového statusu o dovolené, opravdu malé.

Jak vidíte budoucnost Facebooku?

Bude s námi asi nejdéle. Vybudoval si vynikající pozici, všechno funguje tak, jak má. Jediné, co by ho mohlo ohrozit, by byl obří technologický nebo PR průšvih. O co se v poslední době hodně zajímám v tomto směru, jsou asijské sociální sítě. V Evropě a USA to nikdo neřeší, ale v Číně není Facebook povolen, tak mají alternativy. Alternativy, které mají v současné době i miliardu uživatelů a jsou technologicky dál než Facebook. Tak si říkám, co by se stalo, kdyby tu sociální síť začali zkoušet lidé ze Západu. Pořád je tady ale obrovská překážka, masa z Facebooku totiž nemá potřebu měnit sociální síť. Člověk je tam stabilizovaný, má tam přátele, spolužáky, rodinu a historii. Musela by přijít hodně velká bomba, aby to někdo opustil. Upřímně si nedokážu představit, že se to stane.

***

(Eliška Vyhnánková) Narodila v roce 1981 v Plzni. Žije v Praze a její hlavní náplní práce je vzdělávat firmy i veřejnost v používání sociálních sítí. Kromě každodenních aktivit v podobě lektoringu a konzultingu spustila letos také první ročník Social Media Akademie.

O autorovi| KRISTÝNA ČERMÁKOVÁ, spolupracovnice LN
Foto autor| FOTO ARCHIV E.VYHNÁNKOVÉ
Foto popis| Je fanouškem Star Wars a má ráda sci-fi, ať už v knižní, či filmové podobě. „Do sci-fiknih, které čteme, se už svým způsobem dostáváme,“ říká (Eliška Vyhnánková).

Napiš komentář

Nejnovější články

Nejnovější komentáře

Štítky

Blogy

martinus.sk